facebook
Nákupní košík

Váš nákupní košík je prázdný

Prohlédnout obchod

Tolle Geschenke für Hundeliebhaber

Samolepky na auto

PŘIPRAVUJEME PRO VÁS
NEJNOVĚJŠÍ PRODUKTY
FACEBOOK
NÁVŠTĚVNOST

Milá redakce,
dovolte, abych se jako slušně vychovaný pes nejdříve představil. Jmenuji se de Oro, pes havanský. Ale kromě zlatého kožichu žádné drahé kovy bohužel nevlastním. Panička mi říká Charlie nebo Karel a když se zlobí, tak volá Kadle nebo důchodce. Je mi totiž už dvanáct let. V našem rodě už jsem Karel čtvrtý, ale ti první tři měli jenom dvě nohy. Pocházím z Bavorska, ale můj pradědeček byl až z Ameriky a do Německa připlul parníkem !
Můj nejmilejší brácha Teddy před několika léty najednou umřel. Byl jsem z toho tak nešťastný, že mi začaly vypadávat chlupy a málem jsem pošel. Později mi panička pořídila nového parťáka. Pojď sem, kámo, představ se sám .
„Gary jméno mé, Shitzu, 4 roky, váha ideální, charakter vyrovananý…“
Promiňte, musel jsem ho v tom chlubení zarazit. Nejsme tady v inzertním oddělení Seznamky, ale ve slušných novinách tak říkajíc jako dopisovatelé. Právě jsme na příklad dopsali vyprávění

Jak jsme se vzdělávali

Moc rádi cestujeme v té velké boudě co má čtyři kola. Jednou jsme přijeli k takové jiné boudě, kde pán v uniformě říkal „Váš pas, prosím“. Myslel jsem, že jsme v Chorvatsku a že se ptají na mne. Okamžitě jsem se prodral k okénku a hlasitě zaštěkal :“Tady, to jsem já, ten pas !“ Pán se lekl, panička na mne křičela, to bylo vzrůšo ! Nakonec panička ukázala občanský průkaz a za nás psy modré knížky. Tedy ne takové, co se s nimi nemuselo na vojnu, máme teď pasy Evropské unie ! Dříve musela mít panička pas a my ne a teď je to obráceně. Asi jsme my psi v té EU nějak moc důležití. Hned za hranicemi jsme zastavili a šli se vyvenčit. Potom nás panička zavolala zpátky. Ty německé paničky, které nás celou dobu pozorovaly, se jí hned přišly zeptat, který z nás se jmenuje „Pocem“.
To byla ta poslední kapka pro naši paničku. Kluci, začnete se učit cizí jazyky. Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem, zarecitovala. Namítal jsem, že raději zůstanu psem a odvětil citátem Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy. Nic to nebylo platné.
Dnes už posloucháme na povely v němčině i v češtině. Ale jazyky máme pořád nejraději ty svoje vlastní. Hlavně když s nimi můžeme něco dobrého olizovat, někdy i obličej naší paničky.

Charlie, pes havanský

Charlie a také Garýček si dnes už dávno hrají s jinými pejsky v psím nebíčku. Moc na vás vzpomínám. Vaše panička.